Škola v přírodě 2011 - Alfonska
Na horskou chatu Alfonsku ve Štěpnické Lhotě na Benecku jsme se vypravili od 9. 5. do 14. 5. 2011.
Alfonska - den první
Hned první dojmy jsou perfektní. Nejépe to vystihl Péťa: "To je jako třešnička na dortu. A já myslel, že lepší než ve Starých Splavech nebo na Semerinku to být nemůže!" A co že ho tak udivilo? Překrásná příroda, zatím skvělé počasí a především bezprostřední okolí chaty. Zde nechybí moderní hřiště s umělým povrchem, ohniště, průlezky, klouzačky, houpačky, bazén a především trampolíny! Vše plně k dispozici našim dětem. Zdá se, že jakákoli plánovaná činnost je zbytečná. :-)
Přesto jsme nezaháleli ani první den. Hned po příjezdu se muselo vyzkoušet hřiště. Následoval oběd, ubytování a vypravili jsme se do lesa. To už šly děti v modelelch, které reprezentovaly vybraný stát. V lese jednotlivé státy předvedly, jak se jejich země umí postarat o zvířátka. Fotky bohužel jsou ve foťáku, ke kterému je zvláštní čtečka, nehodící se k našemu PC. Do alba je zařadíme dodatečně. Večer se nám jednotlivé státy představily a seznámili ostatní s pikantnostmi jejich země. V záveru si žactvo vyškemralo hokej - ČR proti Německu. Na ten čekáme právě teď. Zda ho dítka uvidí až do konce záleží jen a jen na jejich chování. :-) Uvidíme.
Neviděla. :-) Některé vzmohl spánek, někteří byly vyhnáni za vulgarismy při fandění.
Alfonska - den druhý
Také dnešní den byl ve znamení slunce. Svítilo už při snídani, takže učit jsme se vydali ven. Pravda, napřiklad při přepisu textu se nám venku poněkud prodloužila vzdálenost mezi textem a sešitem. Děti si musely doběhnou k textu u stromu, co nejvíce si zapamatovat, běžet zpět a text zapsat. Většina žactva cestou polovinu textu zapomněla. Názorně jsme si tak ukázali rčení, že co není v hlavě, musí být v nohách. :-)
O nohy šlo i odpoledne. Vypravili jsme se do Benecka. Podle mapy je to jen kousíček, ale když to jeden vezme zkratkou - prodlužovačkou, stojí i tato cesta za to. Nicméne děti jsou nezdolné. Přes několik výšlapů do kopce, si po večeři vyžádaly "pahorek". Tentokrát se jednalo o běh do kopce pod lanovkou. Lanovka zde je zhotovená na sedmi sloupech. Převýšení si netroufáme odhadnout. Za to jsme si troufali odhadnout, že od prvního sloupu lze doběhnout jedině tak ke druhému, maximálně ke třetímu. Děti s námi uzavřely sázky a ejhle. Rozmezí čtyř sloupů jim nedělalo problém, někteří uběhli i pět a došli si pak až nahoru. Šílené! Asi chtějí do sportovní třídy. Pro nás dospělé je to katastrofální signál: Nemáme šanci je udolat. :-)
Nemocní zatím žádní, úrazy žádné, v jídelně nám chutná.
Den třetí - Jilemnice
Slunce nám stále hřeje a tak neváháme a vypravíme se na celodenní výlet. Poučeni faktem, že jsme v Národním parku, tudíž se chodí zásadně jen po vyznačených stezkách, vydali jsme se do Jilemnice po červené. Ta nás vedla přes devatero hor, kopců a lesů. Občas se nám, mrška, krapet schovala. Ze začátku se vždy našli dobrovolníci, kteří vyběhli všemi směry a značku opět našli. Žel s přibývajícími kilometry dobrovolníků ubývalo. :-) Lesy se však začaly proměňovat v parky, lesní cesty v silničky a najednou nás vítá náměstí v Jilemnici.
Zde nás příjemně překvapilo Krkonošské muzeum. Zhlédli jsme několik expozicí. Asi nejzajímavější byla ta o čokoládě. Nejeden z nás při první příležitosti koupil čokoládu a ulevil tak svým chuťovým buňkám. Přímo ohromující byly betlémy, vyráběné svými autory 20 - 30 let. Jeden z nich byl kouzelně mechanicky zpracovaný a po natažení se spustila hudba a pohybovaly se figurky. Třešničkou na dortu pak byla expozice vývoje lyžování v Krkonoších. Vedle prvních saní a lyží, které se u nás objevily, nás pobavil krátký film z prvních závodů na běžkách v Jilemnici. Tenkrát to byly mistrovské výkony. Dnes už je vnímáme spíše jako grotesku. Inu i lyžování se vyvijí.
Po návratu a večeři na nás už čekala beseda s opravdovým záchranářem. Ten měl k dispozici i krátký film. Děti se dozvěděly nejrůznější pikantnosti ze záchránářského prostředí, poučily se o chování na horách i o tom, jak se zachovat v případě nouze. Věříme, že teď, když už to víme, nás žádný podobný problém nezastihne.
Den čtvrtý - poklad
Dnešní den dopoledne byla škola. Nic naplat, přece jen jsme tady na ŠKOLE v přírodě. Za to odpoledně jsme se bavili. Začalo to bojouvou hrou po značkách, ve které děti za splněné úkoly získaly šifru. Šifra byla klíčem k umístění pokladu. Jakmile školáci splnili úkoly, absolvovali cestu a vyluštili šifru, věděli, kde poklad hledat. A to se také odehrálo. Po důmysleném prohledávání celého svahu nakonec poklad objevil Péťa. Děti se kupodivu ihned jaksi zorganizovaly a těšily se na jeho otevření. Vůbec nevadilo, že začalo krápat a nachvlíli i zapršelo. Hned venku se poklad složitě, ale spravedlivě rozděloval.
Po večeři nás čekal ještě táborák a opékání buřtů. I tady nás přepadl krátký déšť. Na dobré nákladě nám však neubral. Každý si opekl, co jen mohl sníst. Ti choulostivější si opečené buřty snědli raději na pokoji. Nicméně "ocelovi" jedinci déšť překonali a hrdě opékali dokud pršet nepřestalo. Při uzdravování všech možných nastydnutí těchto dětí, přejeme rodičům hodně štěstí. :-)